﻿
&names=date,name,shortName|
*,"Jagdstaffel 19","Jasta 19"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"Royal Prussian Jagdstaffel (Jasta) 19 vznikla za první světové války rozkazem Kommandierender General der Luftstreitkräfte 25. října 1916 v Ronssoy ve Francii. V sektoru Armee-Abteilung A jí zpočátku velel Oberleutnant Franz Walz, dříve u Kampfstaffel 2. Dne 28. listopadu byl Walz převelen k velení Jasta 2 a Jasta 19 převzal Oberleutnant Erich Hahn, dříve u Jasta 1.
První letouny, Albatrosy D.II, dostala Jasta 19 až po přesunu do Lagnicourtu v sektoru 1. Armee dne 4. prosince 1916. První bojové lety provedla 20. prosince. O osm dní později se vrátila do sektoru Armee-Abteilung A v Bühlu poblíž Saarburgu. V následujících měsících dosahovala jen malých výsledků; Leutnant Reinhold Oertelt byl 30. ledna 1917 zraněn při havárii a Vizefeldwebel Arthur Rahn utrpěl zranění při další havárii 5. února.
Dne 19. března 1917 byla Jasta 19 přesunuta do sektoru 7. Armee v Le Thour. První vítězství získal Leutnant Walter Böning 6. dubna, když jižně od Berry-au-Bac sestřelil Caudron G.4 z Escadrille C227. O dva dny později sestřelil další Caudron Hahn. Poslední den „Krvavého dubna“ sestřelila Jasta 19 pět balónů: po dvou Hahn a Rahn a jeden Böning. Hahnova dvě vítězství toho dne zvýšila jeho celkové skóre na šest a učinila z něj první eso Jasta 19.
První bojovou ztrátou Jasty se stal Leutnant Gerlt, zraněný 4. května 1917 poblíž Ausheilungu. O čtyři měsíce později, 4. září, byl Hahn severozápadně od Beine sestřelen a zabit. Dne 18. září převzal trvalé velení Leutnant Ernst Hess. Poté co byl Hess 23. prosince sestřelen v plamenech ve svém Albatrosu D.Va, byl 4. ledna 1918 novým velitelem jmenován Leutnant Conrad von Bülow.
Dne 2. února 1918 se Jasta 19 společně s Jasta 12, 13 a 15 v sektoru 7. Armee stala v Toulis součástí nově vytvořené Jagdgeschwader II. Po smrti svého bratra Waltera byl von Bülow 14. února stažen z aktivní služby a velení Jasta 19 převzal Leutnant Walter Gottsch. O dva dny později dostala JG II první Fokkery Dr.I, které do jara u Jasta 19 postupně nahradily všechny Albatrosy D.Va. Následující měsíc JG II plně podporovala německou jarní ofenzivu v sektoru 18. Armee.
Začátkem dubna 1918 začala Jasta 19 dostávat Siemens-Schuckert D.III, kvůli problémům s motory však byly koncem května vráceny výrobci. Jednotce tak zůstaly opotřebované Fokkery Dr.I a jejich nízká provozuschopnost ji koncem května a do poloviny června někdy držela na zemi. Po Rahnově smrti 10. dubna byl z Jasta 13 převelen Leutnant Hans Pippart, který se 18. dubna stal novým stálým velitelem.
Koncem června 1918 mohla Jasta 19 konečně nahradit Dr.I Fokkery D.VII. Po sestřelení Pipparta v plamenech 11. srpna převzal velení Leutnant Ulrich Neckel. Když byl Neckel 1. září převelen k velení Jasta 6, stal se velitelem Jasta 19 Leutnant von Beaulieu-Marconnay z Jasta 15. Po jeho zranění 18. října byl z Jasta 15 převelen Leutnant Wilhelm Leusch, který jednotce velel do konce války.
V posledních měsících války bojovala Jasta 19 v bitvě u Saint-Mihiel a v ofenzivě Meuse-Argonne. Společně se zbytkem JG II kryla ústup německých pozemních sil, a proto v posledních týdnech konfliktu několikrát měnila letiště. Poslední bojové lety provedla 9. listopadu a následující den se přesunula do Trieru, kde válku zakončila. Dne 23. listopadu byla společně se zbytkem JG II formálně rozpuštěna v Halle an der Saale v Sasku."
